Čachtická paní

Román se odehrává na přelomu 16. - 17. století především v Čachticích na Slovensku.

Příběh začíná návratem Jana Kaliny do Čachtic, kde se setkává s farářem Janem Ponicenem, svou matkou a svou milou, Maryšou Šútovskou. Od nich se dozvídá, že jeho obavy ze zmizení jeho sestry Magduly se potvrzuje.

Kalina je přesvědčen, že Magdulu unesli na rozkaz čachtické paní. Tolik děvčat nenávratně zmizelo v podzemních chodbách zámku. Ztrácejí se na příkaz čachtické paní, která je pak mučí a koupe se v jejich krvi.

Spolu s Kalinou se také vrací jeho kamarád Pavel Ledeger. I jeho v rodné zemi šťastné shledání nečeká, dozvídá se, že jeho milá Barbora Repášová se provdala, ale její manželství je nešťastné a Pavla stále miluje.

Jan Kalina i Pavel Ledeger se přidávají se ke zbojníkům, kterým velí Andrej Drozd. Zbojníci bojují proti ukrutnostem Alžběty Báthoryové a

Mezitím se Andrej Drozd setkává s Eržikou Příborskou, chráněnkyní čachtické paní, která se do něj bezhlavě zamiluje a i on k ní pocítí lásku. Hned poté svěřuje Alžběta Báthoryová Eržice své tajemství, že Eržika je její nemanželská dcera, která byla zploděna z velké lásky.

Jakmile je Pavel Lederer Fickem najat na zámek jako zámečník, stává se naoko spojencem Ficka, který je pravou rukou čachtické paní.

Alžběta Báthoryová když se dozvídá o Eržičině lásce ke zbojníkovi Andreji Drozdovi, urychleně odjíždějí do Prešburku, kde jí vybere ženicha Štefana Nyáryho. Jenomže ani jeden ze snoubenců o sňatek nestojí a tak se dohodnou, že svadbu překazí.

Ke zbojníkům se také přidává kapitán Imrich Kenderessy, který je zamilován do Magduly Kalinové, nenávidí Fricka a spolu se zbojníky, bojující proti bezpráví, vyhlašují tvrdý boj proti zločinům Báthoryové. Nyáry pomůže zbojníkům a Eržika překvapivě stojí před oltářem s milovaným Andrejem.

Alžběta Báthoryová, na svatbě palatinovy dcery ve Velké Bytči, kam je pozvána, je prozrazena Janem Kalinou převlečeným za knížete, který otevřeně hovoří o jejích zločinech. Alžběta Báthoryová dál páchá neslýchané zločiny. Opět staré služebnice Ilona Jó a Dora Sentešová lákají dívky, mezi nimiž je i Barbora, Magdula a Maryša do zámku a předbíhají se v mučení, aby se paní zavděčily a ona se i mohla koupat v panenské krvi.

Palatin přijíždí na nečekanou návštěvu Čachtic. Jde i na hrad, kam se Alžběta přestěhovala. Nachází ji s rukama od krve nad těly dvou dívek. Je okamžitě zavřena do vězení.

Dívky jsou zachráněny. Byl nalezen seznam se 610 umučenými dívkami.

Alžbětu uvrhnou na doživotí do vězení. Její pomocnice jsou upáleny a Fickovi sťata hlava.

Na to, že moje slečny jsou starší o osm až devět měsíců, tak už vymetají diskotéky půl roku a už v tom mají praxi, jako by to byl jejich každodenní rituál. Jen já jako trubka musím být doma do desíti, a o tom že bych šla pařit nechtějí ani slyšet. Sice si to nějak nenutím, ale je dost blbý, že holky znají už jiný lidičky, mají více zkušeností, a tím pádem když se baví o někom nebo o něčem a já nevím o co jde, tak si připadám jak páté kolo od vozu.

,, Tak co kdybys šla s námi" nadhodí Hani

,, Mě rodiče nepustí" namítnu

,, Tajně"

,, Jako a jak to chceš udělat" nevěřím

,, No můžeš říct, že spíš u Hani nebo u mě" nabídne Gábi možnost

,, Jako že vy byste šli legálně a já tajně? To ne, na to se naši spolu moc bavěj, to by se provalilo" nesouhlasím

,, Hm, to je fakt" přikývne Hani

,, Jedině, že bychom šli tajně všichni" napadne Gábi

,, A jako jak, myslíš, že nám dají propustku do tří do rána ven? Jedině, že bychom řekli, že spíme u někoho třeba v Litoměřicích, prostě u někoho čtvrtého koho neznají" přemýšlím nahlas

,, Je tu ale háček, v Galaxy je zavíračka v pět, kde pak budeme, když ne jít domu" vyloučí tuhle možnost Gábi

,, Tak budeme spát u tebe Veru v Dolánkách, do Hrdel je to kousek, tak kilometr polňačkou kolem lesa" napadne Hani

,, Myslíš, tak že se v noci vyplížíme?" otáži se

,, To je dobrý, ale nesmí jít zrovna i tvůj brácha pařit" souhlasí Gábi

Nápad by byl, teď ho jen uskutečnit. Ještě nikdy jsem takhle naši nepodváděla. Nejradši bych to zrušila, ale pocit něčeho zakázaného mě vlastně vzrušuje. To bude asi ten hlavní důvod proč do toho jdu, protože já jsem známá jako strašpitel, za tmy se bojím vyjít sotva před dům, natož jít v noci tajně na diskotéku.

,,Řekla jsi ve dvanáct, tak jdeme" škemrá Hani

,, No, ale to bylo v případě, že už budou všichni spát" snažím se jí nějak odpálkovat

,, Jenže to tu taky jako trubky můžeme čekat hodně dlouho" vede si svou

,, Když se ti nelíbí tu čekat jako trubka, můžeme tu čekat jako roury" setřu jí

,, Haha, hm dobrý zas" nafrní se a přetočí na druhej bok, já jí chápu asi bych taky byla nakvašená být v její situaci, jenže představa z toho, že by se to nějak zvrtlo, mě neláká ani náhodou a ještě k tomu bych nesnesla aby se ve mě rodiče zklamaly, neumím si představit jak by se zachovali, což není nějak povzbuzující.

,, jako kdybych za to mohla nebo co" hájím se, ale stejně to nemá cenu, podle ní má ona vždy pravdu a o těch druzích si myslí, že zase oni si myslí, že máme pravdu, prostě furt dokola, a stejně mají pravdu obě, ale žádná neustoupí té druhé dokavaď se nenajde kompromis.

,, prostě až Verči táta přijede, tak my půjdeme" snaží se nás Gábi uchlácholit

,, stejně nechápu čeho se bojíš, si myslíš, že zrovna dneska přijede a bude tě chtít kontrolovat jestli si doma s spíš?"

,, náhoda je blbec" přikývnu ,, a navíc co když zrovna přijede když my se budeme plížit před barákem, než bychom stačily zalézt do příkopu nebo do křoví, tak nás osvítí dálkovými světly" nechám se slyšet dalším rozumným důvodem

,, Hm dobrý zas" prskne

,, Hani, pochop, ty by ses taky bála" zastane se mě Gábi

,, Tak běžte sami, kdyby to prasklo, tak vás kryji" nabídnu i když předem vím, že je to blbost

,, No tak to ne, buď všichni, nebo nikdo, na to zapomeň, že bychom tě tu nechali" vystřelí Gábi

,, Ale vy to nechápete, já tam musím jít bude tam Tomáš s Markétou" zahraje na city

S Tomášem se Hanička rozešla před měsícem, ale furt ho má ráda, ale zároveň ho nenávidí, to je ale vždycky a teď on tam bude se svojí bejvalkou, kterou předtím nechal kvůli Hani, mno a ona si myslí, že když se tam objeví, že jí zas padne k nohám nebo nevím co si od toho slibuje.

,, Doprdele, prostě jste u nás, takže to bude podle mě, půjdeme až táta přijede a to určitě nebude za dlouho ta půlhodinka nás nezabije a i kdyby se rozhod přijet ve tři ráno, tak jestli neusneme půjdeme ve tři, což by nemělo smysl, takže to odložíme, já se nehodlám stresovat jestli to vyjde nebo se to provalí, už teď docela mám nervy ikdyž se zatím nechystáme, prostě tu si tu vyšiluj jak chceš, ale jestli jste ke mě jeli jen kvůli tomu, tak to jste dobrý." rozběsním se, ale přesto vše beru s klidem, protože vím, že mám převahu a neustoupím ani o píď už z principu.

,, Jenže Veru byl to plán, hlavní důvod ne, ale plánovaly jsme to, a víš moc dobře, že my takové možnosti narozdíl od tebe nemáme"spustí Gábi

,, Tak můžeme........" nadechne se Hani, ale větu nedokončí, protože se pokojem mihnou světla od auta.

,, Sláva už jsem myslela, že tu zrezivíme" zahlásí Gábi

Né, že by se tatík ráčil osprchnout a zalézt do hajan, ale on se uvelebí v obýváku, pustí televizi a dá se do polévky, jak odhaduji.

,, Sakra my jsme tu jak na trní a tvůj táta si krájí už čtvrtej chleba, já padnu" zaskuhrá Gábi

,, Pss, máme tenké zdi" napomenu ji ,,jdu zkontrolovat situaci" rozhodnu se na tajnou misi. Pomalu otevřu svoje balkónové okno, vylezu ven a stačí dva kroky a nakouknu do okna do obýváku. Táta sedí v křesle naproti televiz,i na opěradle se mu kývá v talíři polévka, přesně jak jsem čekala, je to už jeho rituál pokaždé když přijde z hospody, což už omezil pouze na sobotu nebo při ojedinělých situací když vyhrajou zápas ve fotbale, bez kterého by nemohl tatík být a vlastně ještě bez práce, to jsou jeho závislosti. Když dojí polévku, samozřejmě talíř neodnese, načeš zjistí, že v televizi stejně nic nedává, konečně se zvedne, všude zhasne a já se odeberu holkám sdělit situaci.

,, Mno tak půjdeme konečně spát ne" uculím se

,, Ha ha, no jasně, ale to si povíme až ráno" zasměje se Gábi

,, Tak jdeme" zvedne se Hani k odchodu

,, No moment blázne" zadržím jí ,, copak můžu jít takhle" předvedu svůj noční úbor, a jelikož jsem už mezitím rozsvítila lampičku nad postelí, zhodnotí moje sexy maxi triko a trencle, což nosím na spaní.

,, Proč?" vyvedou mě z omylu dvojhlasně

,, Aspoň bys správně vynikla" uchychtne se Hani

,, Mno tak třeba příště" rozhodnu. V tu ránu jsou naše spory ta tam, jako obvyklen. Naši trojici jen tak něco nerozhodí ani nezlomí.

,, Jdi radši ještě zjistit zda je čistý vzduch" pobídne mě Hanička

Fingovaně jdu na toaletu, na kterou stejně potřebuji, cestou zpátky zkontroluji jestli už oba zařezávají, mno a podle tátova vrzání poznám, že jo.Hned zapadnu do pokoje, drobet se zkulturním ještě, tím myslím opravím make-up, zvýrazním si už tak dost výrazné oči oči od přírody řasenkou a tradá jde se na tajnou misi. Ale zase tak lehké to není, sotva vylezeme z moje pokoje na balkón, už je musím napomínat ,, pss, po špičkách moc klapete" sejdeme pár schodů a protože si oči ještě nenavykli na přítmí, nevidím si ani na špičku nosu.

,,Au, moje oko" vypískne Hani

,, Pss"

,, Nepšti mě furt za to nemůžu, že tu máte blbý stromy s větvemi" stěžuje si

Nakonec bezpečně přejdeme zahradu aniž by někdo spadnul do bazénu či si udělal jinou újmu na zdraví, přelezeme plot a naše ťup ťup trio je přichystáno jít pařit. Ťup ťup trio, tak nám po Brozanech říkají, údajně kvůli tomu, že prej když je v Brozanech fotbal, tak obcházíme celej zápas hřiště a okukujeme fotbalisty, což samozřejmě není pravda, ale jak Haničky tátík říká ,, z toho nevycouváte", naše přezdívka nám zůstala.

Další den vstáváme v přijatelné době, což je deset hodin. I když vůbec nemám hlad, přesto mě vůně čerstvě voňavoučkého pečiva přijme se do té nádhery zakousnout. Chorvatské pečivo nemá chybu, i když mám radši tmavé celozrnné pečivo, než bílé, ale bílé, krupavoučké mi rozváže chuťové buňky tak, že se cpu jak neuvázaná.

Na pláž dorazíme ještě v poledne, přesto se to už hemží nedočkavci, především turisty, jimiž se to tu hemží možná víc než původními obyvateli Baška Voda, tím myslím Chorvaty.

Můj pohled po rozložení věcí na vyhovující místo na pláži, spočine na klukovi v oranžových kraťasech. Vysoká opálená postava, která má co do sebe, protože jeho hrudník prokazuje, že frajer bude sportovec a tak se můžu rozplývat nad jeho figurou. V obličeji mi strašně někoho připomíná, má přirozený, rovný nosánek, žádnou skobu ani pršák, očí má určitě tmavé, rty má sice drobné, ale při úsměvu je roztáhne do široka a ve tvářích se mu propadnou ďůlky. Typovala bych mu tak sedmnáct nanejvýš osmnáct let.

,,Nepřipomíná to někoho?" Drcnu do Hanky a nasměruji ji mým pohledem.

,,Jo, taky jsem si všimla, ale větší pozornost jsem mu nevěnovala, počkej…." Nahodí ten svůj výraz blondýnky, která se snaží přemýšlet.

Nakonec to vzdáme a jdeme se radši smočit do vody, kde sice tentokrát neblbneme, tak jako včera, spíš si jen tak užívám tu lehkost při plavání, jak mě nadnášejí vlny, že se ani nemusím příliš snažit udržet se nad vodou, tak jako ve vodě v řekách kde mám někdy dost práce se nad hladinou udržet, tady se spíš nechávám unášet.

Zrovinka, když ze sebe oplachuji sůl, tak přejedu pohledem na onoho kluka v oranžových plavkách, a v tu chvíli se mi rozsvítí.

,,Orlando Bloom" vyhrknu směrem k Haničce.

,,Co je s ním" nechápe ,,ty ho snad tady někde vidíš?" hádá.

,,Ne!" uvedu ji na pravou míru ,,ten kluk" kývnu směrem k frajerovi ,,vypadá jak Orlando" vysvětluji ,,jen se mu zadívej do obličeje, ten výraz, úsměv, nosánek…." Rozplývám se. Organda Blouma totiž už hodně dlouho platonicky miluji a právě kvůli němu všem klukům hodnotím nosánky, jelikož u Organda mě velice zaujal, a nejen ten nosánekJ

,,Chybí mu jen to tetování na bříšku, jinak opravdu celej Orlando" souhlasí semnou Hani.

Dál už ho nerozebíráme, ale já ho vždy po očku zkontroluji a nemůžu si nevšimnou, že i on se sem častokrát podívá, jen nevím na koho, jestli na mě nebo na Hani.

,,Nikdy jsem netušila, že si budu dávat melounek k obědu." Uvažuje Hanička ,, jsem jak sud, ale přesto se musím pořád ládovat, je tak slaďoučký." Rozplývá se.

,,Opravdu, zdejší meloun je výtečný." souhlasí mamka

,,To bude asi tím, že tady je čerstvé, žádný dovoz ze zahraničí" prohodí teta.

,,Ale u nás máme taky dobré melouny, i když jsou třebaže dovezené, nebo skleníkové" protestuji.

,, No, to jo, ale tady má lepší chuť" brání si svůj názor teta

,,Rozplývá se na jazyku" přisuzuje mamka.

,,Vám to neberu" prohlásím a nechám ty sudičky kochat se melounem a jdu s lehátkem do moře.

Zachvěli mě dohoní Hani se svým lehátkem a zoufá si přede mnou ,,jsem úplně plná, čvachtá ve mně jak v sudu."

,,No jo, prosím tě, to mě tak zajímá, že si jak sud. Vlastně proč jak?" vyprovokuji ji, od čeho tu jinak jsem přeci néJ

,, Héj!!! Já ti dám, že jsem sud" naštve se naoko.

,, Dyť si to sama řekla, tak se neurážej." Směji se.

,, Pf, prostě si vyvolala boj" zautočí a shodí mě z lehátka, na které jsem se tak pracně nasoukala. Když se vynořím se slanou vodou jak v uších, v puse tak i v nosu, nasednu na lehátko jako na koně, což je výhoda, naproti Haničce, která na ňom pouze leží, takže mi stačí jí lehátko jednoduše podtrhnou a ona zahučí pod vodu jak těžkej šutr. ,, Vidíš toho kluka tamhle naproti v té picerii?" šeptne

I když zaostřuji svůj zrak do picerie, která se nachází u pláže kde pobýváme, tak žádného exempláře, kvůli kterému mě Hani vyrušila z polorozjímání nad knížkou, kterou jsem si sem přivezla, kdybych se náhodou z dlouhé chvíle nudila, nevidím.

,,Má oranžové tričko." Upřesní

Znovu se porozhlédnu po picerii, ale jediného koho spatřím je pár hladovců co mají už takhle po ránu chuť na picu, jinak ten kluk je pro mě stále záhadou.

Když se vracíme z vody, zajdu ještě do sprchy ze sebe smýt slanou vodu a hodlám se namazat opalovacím krémem,když v tu mě Hani drcne loktem do žeber, že si zhruba polovinu krému úlekem vymáčknu do dlaně.

,,Hele, tamhle je, u toho stolku s tou houpačkou."vychrlí ze sebe

Tentokrát si ho všimnu ,,Hm, má pěkný záda, víc nevidím." Zklamu jí, protože je kluk k nám otočený zády.

,,Teď se zvedl, mrkej, jde k směrem k nám." Zaregistruje.

A opravdu neuvěřitelně krásnej kluk, na 100% Chorvat, protože je hnědej od hlavy až k patě jako čokoláda. Vybaví se mi ten kluk ze včerejška, co jsem ho zahlídla na břehu, když jsme spolu s Hani blbly a je to tentýž kluk.

Musel si určitě všimnout jak na něj zíráme, protože jeho pohled zastaví u nás ,,Čao" zazubí se ,,hajdema na plivanje?" vypadne z něj.

,,Nerozumím." Zablekotám, protože to je jediné na co jsem se v tu chvíli zmohla a Hanka je stále mimo realitu.

,, do vody" ukáže k moři

,,ne" zčervenám z rozpaků

,,proč?" vykulí očí

,,protože"zazubím se, jinak nevím jak bych mu měla vysvětlit, že mám plnou dlaň opalovacího krému, který jsem ještě ani nestihla rozetřít.

Sklesle pokrčí rameny a pokračuje směrem do vody.

,,Tý jo, to je kunda" zhodnotí Chorvata.

,,Přesně! Možná je i hezčí než Orgando" souhlasím.

,,né možná, ale určitě, má krásné tmavé oči, jako čokoláda"

,, to jo, všimla sis toho neodolatelného nakřivo úsměvu, jeden koutek zvedá výš než druhý"

,,kdybych neměla Standu, tak bych se do něj zamilovala" zasměje se.

Plácnu jí po rameně a šibalsky se usměji, celá Hanička.

Konečně si krém rozmažu po těle, rozvalím se na ručníku a tvář vystavím slunečním paprskům, které mě příjemně šimrají na kůži. Opalovaní mám ráda, navíc, když se na mě lehce nachytává bronzová barvička, která mi jde krásně k tmavým vlasům a zvýrazňuje mé modré oči.

Za pár minutek se náš nový objev vrací z moře a tím musí projít kolem nás. Naše pohledy se setkají v jeden okamžik. Posunkem hlavou mi naznačí abych k němu přišla a já přikývnu. V tu chvíli mě postihne panika ,,Hani, Hani slyšíš, říkám ti pozval nás si k němu přisednou, dělej zvedej se, já tam sama nepůjdu."

U stolu je s ním ještě jeden kluk a holka. Chorvat s krásným křivým úsměvem nás usadí a nabídne něco k pití. S pomocí mé angličtiny a Hanky němčiny, plus tam zadáváme češtinu, zatímco oni chorvatštinu, se dorozumíme celkem snadno, Chorvat se jmenuje Ante, jeho kamarád Glen, který podle mého vkusu má příšerný rozpláclý nos, ale jinak je zajímavý a kamarádka Maria, kterou bych si rozhodně netypla na Chorvatku, jelikož je bílá jak sejr a s blonďatými vlasy. Po hodince společného klábosení se rozhodneme zajít zaplavat do moře.

Doplaveme až k bójkám , ke kterým jsem se první den neodvážila, kvůli strachu z bílého žraloka, před kterým nás varovali jak v televizi, rádiu, tak v novinách, že krouží v Chorvatských mořích, naposled ho prý zahlídli na ostrově Krk, což není zas tak daleko. Mnoco neskrývám, že jsem strašpitel a bojím se po západu slunce vyjít před barák.

S našimi novými chorvatskými kamarády je opravdu sranda, blbneme ve vodě aspoň do té doby než nás Glen opustí, jelikož musí do práce, Hani plave ke břehu s ním, a tak zůstaneme v moři s Ante sami.

Nejdříve u bójek zůstaneme a povídáme si o blbostech, protože na vážné téma nemám takovou zásobu slovíček. Po chvilce se rozhodneme vrátit ke břehu s výmluvou, že mě už bude moje mamka postrádat.

Nejprve plaveme vedle sebe, pak mě podplave, vynoří se těsně přede mnou a přiblíží se ke mně na dotek.Ucítím jeho krásnou vůni a pak mě obejmou jeho silné paže. Slova jsou zbytečná, spalujeme se přímým pohledem z oči do očí, a když mu jen pohled nestačí, tak mě políbí. Jen zlehýnka se dotkne mých rtů a zase se na centimetr oddálí aby se mi podíval do očí, a vyčetl z nich, že mi jen pusa nestačí a tentokrát ho sama políbím. Jeho rty chutnají po soli. Nejdříve se líbáme jemně, jako bychom se ochutnávali a když pootevřu ústa a dovolím mu proplést jeho jazyk s mým cítím jak mi začíná být srdíčko jako o závod, ani nevím jak dlouho jsme se líbali nemohly to být ani dvě minutky, ale pro mě to bylo jako věčnost, celou sem si jí vychutnávala, můj první krásný polibek,, chci tebe, má malá sladká" vydechne ještě ochraptělým hlasem

,,Nemůžu" zašeptám

,,proč?"

,, protožééé" mrknu na něj, vyprostím se z jeho náruče a nechám ho stát na místě, zatímco já pádím pod sprchu a znovu si vybavím ten krásný polibek, přejedu si prsty po rtech a vybavím si jeho horké měkké rty. Asi bych tam stála ještě hodně dlouho, kdyby mě z mého snění nevytrhla nějaká holka, která docela už nakvašeně přešlapovala ve frontě, která se díky mně stačila vytvořit před sprchami. Hanka, která je nedočkavostí bez sebe, až jí povyprávím co jme tam takovou dobu dělali, se na mě culí už z dálky.

Večer, jako každé turistické přímořské město, se to tu začne teprve probouzet nočním životem.Okukováním stánků a butiků strávíme nejméně hodinku, přesto si nic nekoupíme, ale začínám mít lákavé nutkání si něco koupit, protože nakupování i když jen maličkostí, prostě jakýchkoli cerepetiček je moje nemoc, vášnivá závislost a posedlost. Bohužel mi v tom brání moje úspory co mám přímo teď u sebe, protože jsem taky zase tak trochu skrblik, takže polknu a zavřu oči před chutěmi, jelikož jsem si nechala veškeré kapesné na apartmá. Ale příliš zklamaná nejsem, vyhlídla jsem si pro příště, že si koupím, boží náramek a křehkou mušličku, ve které jde slyšet nárazy vln na břeh. Hanička si vybrala také náramek a rozhodla se, že si příště nechá udělat henou tetování, taky jí padl do oka zajímavý zapalovač, s obrázkem Marihuany, samozřejmě pro Staníčka, ale jelikož si zapalovač už nemohla pro své úspory pořídit, tak jsem jí slíbila, že jí půjčím příště, teď jsem švorc.

Když už máme věci zabalené, stačí jen poklidit a trádá naposledy na pláž

,, Jak já se těším na pláž." Vzdychne Hanička ,, až uvidím Standíčka" rozplývá se

,, Tak to já se na Standíčka netěším" uculím se

,, Už se nemůžu dočkat až si skočím šipku z jedu do Ohře" vede si svou ,, ta slaná voda mi leze nejen nosem, ale i ušima"

,, tak to je jasné, že když ti tam nateče, že pak i vyteče uchem" setřu jí

Já osobně se domu netěším, ba naopak. Neumím si představit, že se ráno probudím a nebudu moct jít na pláž, až vstanu a uvědomím si, že Ante už nikdy neuvidím:-(

Po dlouhém vyhlížení Anteho spatřím, když se naše pohledy střetnou pošle mi vzdušný polibek. Nečekám na pozvání seberu se a zamířím k němu. Jako obvykle si dá kafčo a mně objedná bonaquu.

Po chvilce se zeptá ,, má malá sladká, co tobě včera bylo?"

,, nic" jednoduše pokrčím rameny, protože vysvětlovat mu nic nehodlám a na výmluvy nemám náladu

Podívá se mi do očí ve kterých vidím pouze sebe. Dokonce se mi zdá, že mě má přece jenom aspoň trochu rád, že to co se mezi námi poslední týden stalo, všechno to hezký, že to sice asi byl pouze flirt, ale beztak pro něj něco znamenal. Jsem hloupá.

Políbí mě a pošeptá ochraptělým hlasem ,, Verča, já dopiju kafé a pak hajdema na plivanje, da?!

Přikývnu a vrátím se na za Hančí.

Po asi patnácti minutách se už Ante ke mně skládí, ale má tričko, to asi nepůjdeme do vody, pomyslím si. Taky, že ne, poznám to už z jeho pohledu, kouká tak vážně až mrazivě, tenhle pohled na něm vidím poprvé...

,, jdu sa rozloučit" prozradí

Tohle sdělení mnou projede jako ostrá břitva.

,, I go home and, potom na druhou pláž on the beache" pokračuje

Pohledí mě po tváři, pak mrkne na Hanku, podá jí ruku a když se znovu podívá na mě, řekne ,, za rok"

Zvedne se a usměje se tím svým krásným křivým úsměvem ,, čao Verča"

,, Čao Ante" rozloučím se

Bolí to, hodně, asi jsem bázlivka. Dusím v sobě pláč, chce se mi křičet, ale jediný co ze mě vychází je jen vzlykání a popotahování.......

,, Ty brečíš?" zeptá se opatrně Hani

,, Ne, mám rýmu" odpovím tou nejtrapnější výmluvou. Jsem káča.

Vidím Anteho jen už odcházet.

Ante se ani neotočil, nevrátil a už se ani neukázal.